Od rollbalu ke stroji 2. díl

Jak jsem slíbil v minulém díle, budu pokračovat ve psaní o našem snažení ve výrobně a stroji s ní spojené.

 

Náš vlastní stroj

Asi nikoho nepřekvapím tím, že naše další kroky vedly k výrobě vlastního stroje pro rolování boilies. Přiznám se, že jsem vůbec na jeho realizaci neměl chuť a hlavně mě odrazoval ten nejistý výsledek a drahý materiál. Jenže jak už to bývá, zima byla před námi, času přibylo a já nakonec souhlasil, že se pustíme do práce.

Kde jinde jsme mohli začít než u návrhu. Já i Tomáš jsme do té doby viděli už hodně strojů, dobrých i špatných. Proto jsme už dopředu věděli co na naší mašině nesmí chybět. Asi nejdůležitější vlastnost měla být rychlá a snadno proveditelná výměna matric a válců, sběrač odřezků a samozřejmě automatický podavač. Několik dnů jsme plodily různé nápady jak a co udělat. Vlastně většina těch mých byla Tomášem, jako hlavním konstruktérem, hned zavrhnuta.

Plány se postupně vyrýsovaly a Tom začal makat na základně pod celý stoj. Posloužila hliníková deska, kterou Tomáš už asi druhý rok posouval po dílně se slovy, „Ta se bude ještě hodit,“ a hodila. Na frézce na ní rozvrhl celé rozmístění všech dílů, od děr na kolíky až po závity.

Materiál pro hlavní dva díly, kolébku a válec, měl být polyamid. „Kde ho vezmeme?,“ zeptal jsem se Tomáše. „To nebude problém, to se objedná.“ byla odpověď na mou otázku. Ohledně ceny už jsem se raději ani neptal . Záhy jsme ale zjistili, že sehnat tak velký polyamidový kvádr v Česku nebylo možné, a proto jsme byli nuceni poptat ho v Německu. To mi asi za týden, jednoho listopadového pátku, zazvonil dopoledne telefon a Tomáš se mě ptal jestli sedím. Když mně sdělil cenu té kostky bez DPH, tak už jsem následujících pár minut jenom seděl a koukal. Nezbylo mi nic jiného, než uvěřit jeho oblíbené větě, „Neboj, uvidíš, bude to TOP,“ a ještě se smířit s tím, že jedna nám stačit nebude, ale minimálně čtyři.

Plni očekávání jsme čekali na zásilku, která dorazila opravdu brzy. Tom začal s výrobou ještě ten den. Nedočkavě jsem čekal na každou zprávu, jestli vše běží podle plánu. Nad mé očekávání proběhlo obrábění bez problémů. Jedině snad bylo potřeba počítat s přídavky, protože po vyfrézování středu se materiál o kus sevřel.

Sevření po vyhrubování

S válci už jsme měli zkušenost z minula a tak nás nemohlo nic překvapit. Po vyrovnání v hrotech už CNC loupalo třísky a za 45minut bylo hotovo. Tomáš mi hned hlásil, že je s výsledkem spokojen a já byl hned o to klidnější.

První zádrhel nás potkal až u ložisek a hřídele, která měla celý válec unášet. Rychlou výměnu válců měla totiž zajistit teleskopická hřídel s plackou a kolíky, do které se měl válec nasadit. Po složení byla kvůli délce hřídele házivost na válci víc jak milimetr a tak Tomáš musel vymyslet jiný způsob uchycení. Tedy já měl taky nápad, ale bohužel neprošel.

Pro motor a převodovku jsme si udělali samostatný výlet. Do krámu s motory a převodovkami jsme se dostali hodinu před zavíračkou. Prodavač nám tenkrát dával dost najevo, že by bylo lepší, abychom přijeli až zítra, protože dnes se hraje hokej a on by nerad prošvihl začátek. Neměl to s námi lehké, ten motor s převodovkou prostě musel poskládat. Cestou domů jsem pak střídavě koukal na Tomáše a na účtenku s částkou, kterou ty dvě věci stály. Určitě jsem brblal i o tom, jestli jsme nemohli raději půl roku jezdit po kovošrotech.

Výroba podavače už byla jen třešničkou na dortu. Rozhodli jsme se pro oboustranný shoz. Základna opět z hliníku a kolejničky z polyamidu.

Ovládací panel a snímací jednotku jsme už nechali zkušenějším. To už bylo nad naše síly

Myslím, že Tom byl nakonec nervóznější než já, když mašinka polykala první kus těsta a my napjatě hleděli, co z ní vypadne. No prostě povedla se

Extruder II

Ale já měl taky plán a jaký! „Když ty mašinu, tak já nový a větší extrudér“ pronesl jsem tenkrát silácky.

Prioritou bylo pro mě sehnat tu správnou trubku, kterou jsem minule nesehnal. Jinak bych se do něj nepustil. Oslovil jsem pár lidí a podařila se mi přesně sehnat ta,kterou jsem potřeboval.

Celá konstrukce a výroba byla dost podobná jak u minulé verze. Závit, hliníkové víčko, žlab… Jen zadní domeček s ložiskem jsem pro tentokrát vysoustružil z jedno kusu. Výroba šneku byla stejná jak minule, jen jsem byl tentokrát nucen udělat unášení na pero. Respektive neměl jsem na výběr, Tomáš řekl, že žádné mé unášení přes kolík už tam nechce. Hřídel s perem jsem díky mé chybě při obrábění dělal nadvakrát.
Motor i převodovku jsem sehnal přes známého. Byla ale potřeba udělat nová hřídel u převodovky, ta původní asi někomu spadla.
Největší problémy jsem čekal až u svařování. A taky se tak stalo. Neskutečně se to kroutilo. Nepomáhali mi ani svěrky a já musel několikrát řezat a znovu vše přerovnávat rovnat. Nějak ale, snad zázrakem, motor, zadní ložisko i středící kroužek sedli do jedné roviny. A bylo hotovo.
Později jsem ještě přidal ovládací panel pro regulaci otáček.

Jak jsme pokračovali dál? Tak o tom zase v dalším díle.


Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*