Můj největší candát

Nejsem žádný velký vláčkař, ale vždy poslední měsíce v roce věnuji přívlači. Mou nejoblíbenější řekou je samozřejmě Dyje a její ramena, která skrývají nejenom hodně vázek, ale i krásné ryby.

Oblíbené místo

Nejraději mám v zimních měsících lov těsně při západu slunce. S Tomášem jsme vyrazili ve tři hodiny odpoledne na místo, kde se mu před dvěma dny povedl uvláčet candát 90cm.

12439485_1575808552734115_2414662963805832471_n
Tomášův candát 90cm

Slunce tenkrát svítilo jak na jaře, ale teplota byla mírně pod nulou. V místě, kam jsme přijeli, je břeh řeky hustě porostlý a míst kam se tiše dostanete až k vodě, je tam jak šafránu.

První náhozy do vody jsme zkoušeli u mostu, ale bez kontaktu s rybou. Pamatuji si, že bylo tenkrát i bezvětří a celkově na hladině klid. Většinou pozoruji kruhy na hladině od cejnů nebo slyším šplouchnutí po útoku dravce. Byl naprostý klid.

Cestou jsme zkoušeli ještě pár míst, kam se dá dostat, ale opět bez úspěchu. „Tak tady jsem ho chytl“ ukazuje mi Tomáš a hned posílal nástrahu do vody. Tok zde byl široký asi pět metrů s hloubkou uprostřed koryta do metru a půl.

Twister na který byli candáti uloveni

„Půjdu to zkusit dál, dva se tady nevejdeme“ řekl jsem Tomášovi. Asi o tři sta metrů dál se řeka prudce stáčela a byla tam možnost prohazovat jak břehy, tak koryto. Hned prvním hodem jsem zjistil, že přímo po nohama mám spoustu vázek a bylo lepší vytahovat nástrahu dál od břehu.

Asi na desátý hod, přímo pod nohama v místě vázek, nástraha narazila jak do pařezu. Dopnul jsem vlasec a cítil jsem, že něco zvedám. Bylo to, jako by se nějaká stará větev při tahu uvolňovala z bahna a já ji měl na prutu. To co jsem spatřil nebyla větev, ale obří hlava candáta, který v tu chvíli vypadal, že ve studené vodě nebude ani bojovat. Nikdy předtím jsem tak velkého candáta neviděl. Zazvonil jsem vysílačkou na Tomáše, že něco mám. Nakonec si to candát ještě rozmyslel a pár tempy po hladině ještě zabojoval. „Tak ten má osmdesát“ říka Tomáš. V hlavě jsem si tenkrát přál, ať má aspoň devadesát.

Po podebrání jsme oba koukali jak byl obrovský. Podložku na takovou rybu jsme s sebou ani neměli. „Tak kolik?“ ptal se to Tomáš. Metr ukázal rovných 105cm a váha 13kg. Háček seděl v koutku. Udělali jsme ještě pár ne moc kvalitních fotek a plni zážitku z úlovku jsme se vydali domů.

1513336_10201156896669153_943632344_n1472089_10201156899429222_546141429_n

 

 

 

 

 

Po cestě domů, vlastně to slýchám ještě dnes, mi Tomáš připomínal, že velkou zásluhu na mém trofejním úlovku má on, protože mě vytáhl po delší době k vodě.


Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*