Lov na střevličky

Tak se nám v našem rybníčku vytřeli karásci a přibylo i střevliček. Příležitost vyrazit na okouny a candáty. Střevlička východní je další z nepůvodních druhů k nám zavlečených, se schopností se rychle množit. Na kratší vzdálenosti bývá střevlička zavlečena i pomocí racků, kteří přenesou oplodněné jikry na nohou. Hojně se tedy dá nachytat při podzimních výlovech rybníků nebo v zatopených lomech, pískovnách, požárních nádržích…

OLYMPUS DIGITAL CAMERADo čeřínku jsme na naší nádrži s trochou krmítkové směsi vytáhli asi 50 střevliček a deset karásků ve velikosti do 10cm a vyrazili. S výběrem místa to bylo už dopředu jasné. Na jistotu jsme to namířili pod most přes řeku Dyje. Voda tam má na jedné půlce silný proud a v druhé se čeří pod kamennou hrází. Bylo trochu štěstí, že tam nikdo nebyl neboť tenhle úsek je pod tlakem vláčkařů. Zhruba v osm hodin jsme konečně začali navazovat. Nonstop lov na tomhle revíru (letos nejspíš poslední 2012) a ideální počasí předpovídalo dobrou chytačku

Obraz207Montáž

Má montáž se skládala z 5 gramového pevného splávku s výměnou špičkou na chemické světýlko, obratlíku, návazcové šňůrky s jednoháčkem a pár bročky pro lepší potopení rybičky. Střevličky mrtvé nebo živé jsem na háček nastražoval za ocásek. To se mi už z předešlých chytání osvědčilo nejvíce.

Přímo na polovině řeky, na hraně splavu a proudu, voda opisovala nekonečnou osmičku. Tam směřovaly naše hody. Prvních asi pět náhozů byly záběry ihned po dopadu a ven se podívali menší okouni. Ti byli naší cílovou rybou. Čím více se stmívalo, tím bylo záběrů méně, za to však od větších jedinců. První ryba jiná než okoun se povedla Tomášovi. Zabral mu tloušť na střevličku. V silném proudu na jemný proutek nás na chvíli zmátl a čekali jsme většího.

Jelec

Do dvanácté hodiny okouni brali. Na střídačku menší i větší. Před jednou ráno jsme se odebrali spát i my.

Ve čtyři ráno nás vzbudil budík. Noc byla teplá a chuť něco chytit velká. Na úvod znovu sada okouního dorostu. První ranní vláčkaři bičovali vodu kousek pod námi, ale bez úspěchu. Během snídaně konečně přišel pořádný záběr opět na střevličku. „Je tam!“ Bzzzzzz! Naviják bzučel a ryba ujížděla po proudu.

Tomášův bolen

„Hm tak to okoun nebude.“ Stříbrné tělo, velká tlama, znaky typické pro bolena. Bojovník asi 55cm velký Tomáše hodně potěšil. Jedna rychlá fotka a už plaval zpět v řece.

Naviják zabzučel v zápětí i mně. Nestačil jsem se divit. Rybka zachutnala úhořovi, kterého jsem tady teda vůbec nečekal. Ryby byly při chuti a my nenechávali nic náhodě. Snažili jsme se chytat co nejaktivněji a prohazovali úsek před splavem. Snaha se brzy vyplatila. Tomáš nastražil karáska a přišel záběr. Prohnutý proutek, hrčení cívky a ryba, která vypadala, že ani v nejmenším nemá pomyšlení se zastavit nebo otočit. Tomáš musel popojít o pár metrů níže, kde proud už nebyl tak silný a mohl rybu lépe zdolávat. „Krásnej mramorovej!“ Po perfektním boji se nám vzdal do podběráku sumec asi 80cm. Fešák byl hezky vybarvený a háček měl zapíchlý v koutku. To byla i celkově naše poslední ryba výpravy.

Sumec na závěr

Sbalili jsme pruty a vyjeli dočerpat energii spánkem domů. Tak zase jednou povedená rybařina!


Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*